Soupe au Pistou, jak ji vařila Julia Child

Minulý měsíc zasáhla Ameriku mediální bomba. 14. srpna všechna média svorně oznámila, že (dnes již zesnulá) první dáma americké kulinářské scény Julia Child se za druhé světové války podílela na špionáži pro Úřad strategických služeb (Office of Strategic Services), což byl předchůdce dnešního CIA. Tato skutečnost může být novinkou pro nezasvěcené. Ale těm, kteří četli Juliinu částečnou biografii My Life in France z roku 2006, sepsanou jejím synovcem Alexem Prud’hommem, zajisté neunikl krátký odstaveček na začátku knihy, v němž Julia popisuje svou roli agentky tohoto úřadu. Konečně se tedy oficiálně potvrdilo to, o čem se už dávno předtím šuškalo a co bylo jakýmsi americkým veřejným tajemstvím.

Pokud je vám jméno Julie Child neznámé, tato dáma se v šedesátých letech mimulého století zasloužila o nemalý výkon -- seznámila širokou americkou veřejnost s francouzskou kuchyní a dosáhla jejího všeobecného přijetí. Nejprve vydáním klasické (a dodnes vysoce uznávané) dvojdílné kuchařky Mastering the Art of French Cooking a poté vystupováním v živě točeném televizním pořadu The French Chef, v němž názorně předváděla přípravu domácích i sofistikovaných pokrmů francouzské kuchyně rozsáhlému obecenstvu, zvyklému do té doby k večeři ohřívat kupovaná mražená jídla a jíst je s očima upřenýma na televizní obrazovku. Při natáčení došlo i k několika dnes již věhlasným "nedopatřením", která ale pohotovou a důvtipnou Julii nevyvedla nikterak z míry. Když jí před zraky miliónů diváků při obracení vyskočil bramborák z pánve na plotnu, hbitě a nevzrušeně ho se slovy "Vždyť to nikdo neuvidí" vrátila zpět. Její bezprostřednost byla legendární. Nejednou si během natáčení dolila zbytek vína určeného k vaření do sklenky a tento (nám už dnes naprosto samozřejmý) úkon povýšila na "privilegium kuchaře". Díky jejímu suchému humoru, přívětivému přístupu a prosté lidskosti se s ní diváci okamžitě ztotožnili a dodali si tak odvahu připravit ve svých domácnostech jídla, která do té doby považovali za uskutečnitelná jen v restauračních kuchyních.

Jestliže se někdo v Americe přibližuje statutu bohyně, pak je to jedině Julia Child. A právem. Ozbrojena znalostmi ze studia na pařížské Le Cordon Bleu (a posléze i ze své vlastní kuchařské miniškoly, zvané L’Ecole des Trois Gourmandes, kterou založila a provozovala společně se Simone Beck and Louisette Bertholle) vyhrála boj nad Goliášem, jímž byl trend 50. a 60. let minulého století – trend servírovat v domácím prostředí kupovaná hotová jídla, rychlá sice na přípravu, ale bez chuti a vjemových požitků, které vaření poskytuje. Diváci, povzbuzeni Juliiným nadšením pro dobré jídlo, se začali vracet ke svým sporákům a srdce jejich kuchyní se opět rozezněla.

Mezi největší poklady v mé knihovně patří kuchařka The Way to Cook s vlastnoručním věnováním od Julie Child. Jak jsem k němu přišla? To bylo tak...

Před několika lety jsem o Vánocích dostala darem kuchařku. Představte si moje překvapení a zklamání zároveň, když jsem dárek rozbalila a z blýskavého vánočního papíru vytáhla knihu, kterou, jak jsem věděla, již v knihovně dávno mám. Můj muž ale moje rozčarování očekával a proto se na mě jen něžně usmál a řekl: "Otevři ji". Uvnitř bylo věnování s mým jménem, psané rukou samotné Julie Child! Později jsem se dozvěděla, že manžel ji z mé knihovny tajně vytáhl a poslal Julii Child se žádostí o věnování. A ona, protože byla každým coulem dáma, vyhověla.

Následující recept je mou adaptací Juliina receptu právě z této kuchařky. Snad přijde vhod ještě těm, kteří se potýkají s poslední zeleninou ze zahrádky. A ti ostatní zajisté nebudou mít potíže koupit zeleninu na trhu či v obchodě.

Dnes zakončím slovy, jimiž Julia Child pokaždé uzavírala své televizní pořady: "Bon appétit!!

Soupe au Pistou (Zeleninová polévka s pistou)
(Pro 6-8 osob)

Polévka:
1 lžíce extra panenského olivového oleje
1 lžíce másla
1 větší pórek, dobře očištěný a nakrájený na půlkolečka (použijte jen světlou část)
1 malá cibule, nakrájená na drobno
2 mrkve, nakrájené na kostičky
2 velké brambory, nakrájené na kostky
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti
přibližně 3 litry vody
1 ½ šálku bílých fazolí z konzervy (např. italské cannelini), dobře propláchnutých vodou
3 hrstičky drobnějších těstovin (já použila mini ziti)
špetka šafránu (popřípadě ½ lžičky kari koření)
1 šálek zelených fazolek, nakrájených na kousky
1 malá cuketka, nakrájená na kousky
½ červené papriky (kapie), nakrájené na kostičky
½ šálku čerstvého nebo mraženého hrášku
petrželka na ozdobu

Pistou:
2 větší stroužky česneku, nakrájené na plátky
přibližně 15 lístků čerstvé bazalky
lístky dobromysli, odrhnuté z 1 stonku
špetku soli
2 lžíce rajčatového protlaku
¼ šálku strouhaného parmazánu
3-4 lžíce extra panenského olivového oleje

Ve větším hrnci rozehřejeme olivový olej a máslo, přidáme pórek, cibuli, mrkev a brambory, maličko osolíme a opepříme a podusíme, až pór a cibule zesklovatí. Zalijeme vodou, přivedeme k varu a vaříme asi 10 minut.

Poté přidáme bílé fazole a těstoviny, špetku šafránu, promnutou mezi prsty, dochutíme solí a pepřem a necháme vařit přibližně dalších 10 minut (těstoviny by neměly být ještě uvařené). Pak přidáme zelené fazolky, cuketku a červenou papriku. Vaříme jen tak dlouho, až jsou zelené fazolky a cukína vařené, ale ještě mírně křupavé (tedy jen několik minut). Do vařící polévky přidáme ještě zelený hrášek (pokud použijeme mražený, propláchneme ho předem vodou) a polévku odstavíme z ohně.

Česnek a lístky bazalky a dobromysli rozsekáme nadrobno (já použila nástavec/nádobku tyčového mixéru s noži, ale lze použít také hmoždíř), přidáme sůl, rajčatový protlak, parmazán a olivový olej a vše rozmixujeme na ne zcela jemnou pastu.

Polévku v talířích ochutíme lžící pistou a sypeme čerstvou petrželkou.