Projekt HUNGER CHALLENGE (Den 1)

Dobrovolnické sdružení United Way přišlo před nedávnem se zajímavou výzvou food bloggerům ve státě Washington: stravovat se po dobu pěti dnů za 7 dolarů denně, což je maximální dotace státu na obživu lidem, žijících pod hranicí životního minima, a během této doby pravidelně o výsledcích experimentu na svých blozích psát. Cílem celé akce bylo upozornit na neustále žhavou problematiku chudoby a hladu a přes bloggerské médium se ji pokusit alespoň na pár dní přiblížit širší veřejnosti. Jen tak pro představu: ze statistik na stránkách United Way vyplývá, že každý desátý občan Spojených států dostává státní podporu na obživu. To potvrzuje i zpráva tiskové agentury Reuters z 2. dubna 2009, jež oznamuje, že rekordní 32.2 milióny Američanů obdržely tzv. "lístky na jídlo". To je dosti smutná bilance.

Každý z bloggerů se měl přidržovat následujících podmínek:

1. Nepřekročit maximální povolenou částku peněz, jak uvedeno v tabulkách (7$ /den/1 osobu; částka na hlavu se však s rostoucím počtem rodinných příslušníků snižuje).
2. Sůl a pepř se do výdajů nepočítá, ale ostatní přísady jako koření, olej, nápoje atd. ano.
3. Zásoby potravin, které jsou doma, se nesmí použít. (Toto pravidlo bylo nakonec změněno pod podmínkou, že pokud se použije domácích zásob, musí se za tyto potraviny připočítat plná nákupní hodnota.)
4. Dary v podobě potravin (např. koláč od sousedky) jsou nepoužitelné.
5. Pokud možno, do denního jídelníčku zařadit čerstvou zeleninu a ovoce a zdravé bílkoviny.
6. Zapisovat výdaje, zakoupené potraviny a dělit se o své zkušenostmi s ostatními.

Po dokončení projektu se měl každý z food bloggerů zamyslet a odpovědět na tyto otázky:

• Je možné vyjít jen se 7 dolary na osobu denně?
• Kdybyste měli volit mezi placením jídla a nájmu, čemu byste dali přednost?
• K jakým kompromisům jste byli během tohoto týdne přinuceni?
• Lze za povolenou hodnotu vařit pokrmy rozmanitě, tj. tak, aby se ze dne na den neopakovaly?
• O kolik obtížnější je stravovat se za těchto podmínek, když člověk není znalý ve vaření?

Musím přiznat, že mě tato malá zkouška a výzva k zamyšlení neuvěřitelně zaujala. Po mnoha letech jsem se nedávno ocitla bez práce a i přesto, že nejsem závislá na státní podpoře, nebýt manžela, pravděpodobně by se ze mně stalo číslo z výše uvedených statistik. Především mě tedy zajímalo, jak bych se s takovým finančním omezením vyrovnávala já, jestli bych byla vůbec schopná se do tak malého rozpočtu vejít a pokud ano, zda by se mi podařilo postavit denně na stůl zdravá, nutričně hodnotná a přitom i chutná jídla. (O tom, jak velký psychický vliv tento experiment na mě bude mít, jsem zatím neměla ani ponětí.) A tak, i přestože oficiální akce HUNGER CHALLENGE skončila, rozhodla jsem se tuto výzvu sama pro sebe přijmout a vyzkoušet si tak na vlastní kůži, jak se asi člověku na sedmi dolarech denně vaří a daří. Vždyť co je takový experiment proti tvrdé denní realitě? Jak jsem v něm obstála, můžete posoudit sami.



První den nezačíná nejlépe. Nemám prozatím nic nakoupeno a tak musím použít domácích zásob, abych alespoň posnídala. Rozpustná káva, smetana, cukr, houska, máslo. Částku samozřejmě započítávám do denního rozpočtu. Snídaně: 0.90.

V poledne se vydávám na nákup. Mým cílem je nakoupit všechny potraviny najednou. Vycházím z předpokladu, že většina lidí, pobírajících podporu na obživu, pracuje a každodenní cesty do obchodu jsou proto vyloučeny.

Už od vstupu do samoobsluhy pociťuji šílený tlak zodpovědnosti za to, abych utratila co nejméně a když se rozhlédnu okolo sebe, vidím najednou nepřeberné množství zboží, z něhož – jak si rychle uvědomuji – si mohu dovolit jen máloco. Sedm dolarů se mi zdá najednou nemožně málo. Křižuji obchodem, beru do ruky zboží, porovnávám, jsem nucena použít váhy (což jindy téměř nikdy nedělám) a stále přepočítávat. Dobrá polovina produktů, které se mi dostanou do košíku, jde zase zpátky. V obrovském prostoru košíku toho nuzně málo přibývá. Začíná mi docházet, že alespoň nějaký plán by tu byl namístě. U salátu si naberu ¼ libry barevné směsi baby salátů. Hned na to mě do očí udeří cena za libru (5.99!!!) a po zřetelně hlasitém polknutí směs vracím a směňuji za hlávku červeného oak leaf salátu (1.69/libru). Počítám, že ten mi bude sloužit několik dní. A tak to jde dál: vybírám zeleninu, ovoce a maso a s každým kouskem v ruce se mi v hlavě honí čísla. Do sekce s ovocem a zeleninou se vracím dvakrát: buď abych do košíku něco přidala nebo z něj naopak cosi vyndala. U kávy se rozhoduji pro koupi zrnkového italského espressa. Vím, je to luxus, ale jediný osobní požitek, kterého se (zatím) nehodlám vzdát. Omlouvám to tím, že doma vařené espresso mě přijde na malinko větší částku (0.30), než káva rozpustná, ale zároveň mnohem méně, než kupované latté nebo cappuccino. (Tady chci podotknout, že si velice dobře uvědomuji, že člověk, který žije pod životním minimem, docela určitě nedisponuje cenově nákladným espresso kávovarem. Ani já ho nevlastním. Espresso připravuji k všestranné spokojenosti v poměrně levném italském moka kávovaru.) Takže u kávy si dovolím malou útratu a troufale doufám, že se do rozpočtu vejdu. Po neuvěřitelné hodině a půl projíždím kasou a odvážím si domů:

svazek ředkviček (asi 20) 1.39
1/2 libry zelených fazolek 0.44
1 hlávku červeného salátu 0.83
2 banány 0.50
1 mango 0.99
3 velké brambory na pečení 1.79
1/2 libry malých hub (cremini) 1.65
1 paličku česneku 0.27
svazeček naťové cibulky 0.25
1 květák 2.00
2 velká rajčata 1.98
1 žlutou kapii 1.89
2 vykoštěná kuřecí prsíčka 2.49
1 filetu z tilapie 1.46
1 bochníček celozrnného chleba 2.99
1 balení celozrnného chleba pita 2.29
1 librové balení italských těstovin (se slevou levnější, než produkty zdejší provenience) 1.89
sklenici rajčatové omáčky marinara (mám štěstí -- je na slevě ze 3.49) 2.29
2 plechovky tuňáka ve vl. šťávě 1.98
1 plechovka cizrny 0.99
sáček strouhaného sýra mozzarella (koupě dne--sleva z 3.69!) 1.77
12 těch nejlevnějších vajec (pro porovnání: bio/cage-free stojí 4.89) 1.19
2 bílé jogurty 1.20
CELKEM $34.52 + $0.35 (státní daň z potravin) $34.87

Na olej v obchodě vzdávám, protože není možné ho koupit v malém množství za rozumnou cenu. Rozhoduji se použít domácích zásob a hodnotu připočítat k denním výdajům. Pokud bude potřeba, stejně tak učiním i s kořením. Tady ale opět vycházím z předpokladu, že člověk v podobné situaci pravděpodobně nedisponuje nepřebernými domácími zásobami vzácných koření, dávám si proto za úkol používat jich co nejméně a jen ta méně exotická.

Když dovezu nákup domů, je půl druhé odpoledne a já mám hlad jako vlk. Ale ještě než začnu s přípravou oběda, stačí mě naštvat zjištění, že pokladní v obchodě chybně namarkovala cenu za zrnkové espresso. Právě jsem zaplatila nefér cenu za fair trade kafe. #&@%!!! Na nějaké větší přípravy oběda není čas, tudíž dávám zavděk dvěma plátkům celozrnného chleba, namazaných máslem. Na každý pokladu plátky ředkviček a jemně je osolím a opeřím. Není to zrovna plnohodnotný oběd, ale o to lepší bude, doufám, večeře. Navrch sáhnu ještě po banánu, ale i o ten se nakonec dělím s mými dvěma psími slečnami. Oběd: 1.09.

Odpoledne si dopřávám chvilku s draze (vy)koupeným domácím espressem. S vyšlehanou mléčnou čepicí je z něj docela slušné macchiato a já v duchu zaznamenávám, že mi dnes chutná tak nějak víc. Hmmm... Čím to, že v mých očích najednou nabylo takové důležitosti? Je to tím, že si najednou tak bezprostředně uvědomuji jeho cenu? Nebo je to snad proto, že mi tento malý rituál připomíná "staré dobré časy"? Přidám ještě 2 lžičky cukru a je mi poprvé za celý den opravdu dobře. Luxus, za který si odpírám ostatní pamlsky: 0.44.



K večeři připravuji tilapii a těstoviny se zeleninou. Celé balení těstovinových vřetének uvařím "al dente" ve slané vodě. Ještě než ale do vody hodím těstoviny, uvařím v ní hrst zelených fazolek a několik růžiček květáku. Na pánvi rozpálím lžíci oleje a osmahnu na něm pokrájenou polovinu žluté kapie. Přidám jeden malý stroužek česneku a nakrájenou půlku rajčete. Sůl, pepř. Nechám prohřát. Přidám vařené zelené fazolky, květák a dvě hrsti těstovin. (Zbytek těstovin ukládám do lednice na použití v příštích dnech.) Společně vše na ohni prohřeji. Mezitím si v troubě rozpálím gril a pod ním opeču osolené, opepřené a olejem pokapané rybí filátko. Je hotové během několika minut. Večeře: 3.91.

Den 1 celkem: $6.34.