Projekt HUNGER CHALLENGE (Den 2)

Ráno vytáhnu topinkovač a opékám si v něm dva plátky celozrnného chleba, které pomáznu máslem. Není to nic velkolepého, ale já i jindy snídám prostě. K pití rozpustná káva, cukr a smetana. Už od včerejšího večera myslím na jídlo. Co budu vařit? Jak zkombinuji zakoupené potraviny, aby pokrmy nebyly jednotvárné, fádní, aby se neopakovaly? Budou splňovat zásady zdravé výživy? Budu si moci dovolit alespoň trochu nápaditosti? Vystačí mi zásoby na celých pět dní? Vejdu se do rozpočtu? Atd., atd. Snídaně: 0.81.

Na oběd jsem tentokrát připravená -- nenechám se zaskočit a začínám vařit o půl dvanácté. Dávám vařit dvě vajíčka na tvrdo (jedno použiji dnes, druhé schovám na později) a v osolené vodě vařím také zbytek zelených fazolek. Fazolky nechám uvařit do křumkava a pak jim způsobím "šok" v ledové vodě, aby si zachovaly svěží zelenou barvu, a po vychladnutí je osuším. (Nakonec jich použiji jen část. Zbytek zabalím do navlhčené papírové utěrky, pak do sáčku a uložím do lednice.) Omyji tři listy salátu, osuším a pokrájím. Nakrájím ½ rajčete na kostky. Otevřu konzervu s tuňákem a vymačkám z něj přebytečnou šťávu. Do omyté plechovky od tuňáka vrstvím nejprve uvařené nasekané vajíčko a pak tuňáka; maličko umačkám. Zvlášť připravím vinaigrette: dvě lžíce olivového oleje, lžíce vinného octa, lžička dijonské hořčice, necelý stroužek česneku, sůl, pepř. Chtěla bych přimíchat pažitku ze zahrady, ale za předpokladu, že takovou možnost lidé na podpoře asi nemají, ji oželím. Na talíř kladu postupně salát, zelené fazolky a rajče (jednotlivé vrstvy pokapávám vinaigrette) a navrch opatrně vyklopím obsah konzervy, tj. tuňáka s vejcem. Zakapu zbytkem vinaigrette. Je to taková variace na niceský salát a jsem s ní navýsost spokojená. Mezitím si na suché pánvi lehce opékám pitu, kterou budu k salátu přikusovat. Kouknu na hodiny a zjišťuji, že jsem oběd připravovala hodinu! Přemítám o tom, jak a kdy bych oběd připravovala, kdybych musela být v práci. Po obědě mám hlodavou chuť na něco sladkého, ale jelikož jsem s touto možností v obchodě nepočítala a podvádět nechci, jsem nucena si nechat zajít chuť. Oběd: 2.50.

Odpoledne si dávám pauzu a připravuji macchiato. Na mysli mám zase jen a jen jídlo, ale není to žádná příjemná zábava. Každou myšlenku doprovází starost: co večer, zítra, pozítří? Jak to zvládnu? (A hlavně: jak bych to pravidelně zvládala, kdybych byla celý den v práci?) Představa, že mi každodenní obživa visí nad hlavou jako Damoklův meč, mě znepokojuje. A k tomu všemu neodbytná chuť na sladké. Přisladím si kávu a začínám plánovat večeři. Odpolední espresso: 0.44.

  K večeři vyndavám jedno z kuřecích prsíček a prohlížím stav zakoupených potravin. Ven z lednice jdou i houby a květák. Nakonec přidám ještě jednu z brambor a pouštím se do vaření. Prsíčko osolím, opepřím a osmahnu na lžíci olivového oleje a lžíci másla z obou stran dozlatova. Na výpek pak přidám malinký stroužek česneku a houby, přisolím, osmahnu, podliji vodou (víno? co to je... víno?), ještě štipec tymiánu a vložím zpět osmahlé maso. Dusím do měkka a štávu jen neznatelně zahustím. Oloupanou a nakrájenou bramboru vařím společně s kouskem květáku v páře, pak s dvěma lžícemi másla a troškou mléka rozšťouchám na kaši. Dochutím solí a pepřem. Večeře: 3.86.

Den 2 celkem: $7.61. (Áááá, tak už je to tady! Když spočtu výdaje za den, vidím, že jsem překročila maximální povolenou částku. Oči mi okamžitě sjedou na těch 44 centů za odpolední espresso. Kdybych ho pro tentokrát vynechala, mohla jsem se té magické sedmičce alespoň přiblížit. Mému svědomí však ulehčuje nezlomný fakt, že ani bez espressa bych denní rozpočet nezachránila.)