Projekt HUNGER CHALLENGE (Den 5)

K snídani jako obvykle toasty a máslo, ale vidím, že v ledničce mám ještě dost ředkviček, tak si jich několik naložím na talíř a maličko osolené je přikusuji k opečenému chlebu. Je to fajn, ale v mé hlavě již permanentně zabydlenou myšlenku na džem to nezahání. K tomu samozřejmě káva, cukr, smetana. Snídaně: 1.09.

set1Oběd musím připravit v rychlosti, protože pospíchám na nečekanou schůzku, z které svítá naděje na nové zaměstnání. Rozhodnutí padá na italský grilovaný sendvič panino. Ten můj bude ze dvou plátků chleba, pokapaných olivovým olejem, proložených plátky rajčete, naťovou cibulkou a mozzarellou. Celé panino (v italštině "chlebíček") na pánvi z obou stran osmahnu dozlatova. (Měla bych ho správně grilovat, ale na to není čas.) Sendvič přitom pokaždé zatížím těžkým litinovým hrncem. Než se osmahne, nandám do mixéru bílý jogurt, zbylou půlku banánu a manga, pár kostek ledu a kapku vody, malinko osladím a všechno společně rozmixuji. Osvěžující lassi naliji do sklenice a o choutky na sladké je zase na chvíli postaráno! Hotové panino pak ještě zlehounka přejedu po povrchu stroužkem česneku a překrojím napůl. Chutná skvěle. Opečením sendvič získal křupavý exteriér, ale uvnitř skrývá měkkou, teplou, šťavnatou náplň v barvách italské trikolory. Oběd: 2.61.

Odpolední espresso: 0.44.

set2Večeři už mám dopředu promyšlenou (bodejť by ne, vždyť na jídlo myslím, kudy chodím!). Dnes bude italská omeleta frittata. (Stokrát, TISÍCKRÁT díky za italskou kuchyni!) Její výhodou je, že si do ní může každý dát, co mu chutná nebo na co mu na dně kapsy zrovna zbývá. Já rozdělím kousek květáku na malinkaté růžičky a uvařím je v páře. Na pánvi rozpálím lžíci olivového oleje a kousek másla, přidám malý stroužek česneku a na plátky nakrájené houby, osolím, opepřím a osmahnu dozlatova. Přisypu nakrájenou naťovou cibulku, vařený květák a hrst těstovinových vřetének. Maličko přisolím a vše nechám na pánvi prohřát. V misce rozšlehám pět vajec, sůl a pepř a naliji do pánve. Omeletu opékám na pánvi dozlatova, pak ji vyklopím na talíř, vrátím do pánve opečenou stranou nahoru a opékám, až je zlatavá i z druhé strany. Hotovou naporcuji a podávám s červeným listovým salátem a ředkvičkami. Na salát nakapu vinaigrette z olivového oleje, vinného octa, česneku, dijonské hořčice, soli a pepře. Frittata je vynikající a včetně salátu by zasytila dva, možná i tři lidi. Večeře: 1.26.

Den 5 celkem: $5.40.



Dnešním dnem můj experiment končí. S připravenými pokrmy, jejich kvalitou, nutriční hodnotou a rozmanitostí jsem v celku spokojená. Až na jednu výjimku jsem se do denního rozpočtu vešla a v průměru jsem na den utratila pouhých $6.46, což považuji za úspěch. Dá se tedy říct, že sedm dolarů na den je dostatečná částka na obživu?

Na to není jednoduchá odpověď. Podmínkou pro úspěch byla v mém případě v prvé řadě znalost a zájem o vaření. Jsem z těch lidí, kterým nevadí plánovat jídelníček a nakupovat podle něj potraviny, a zvláštní potíže mi nečiní ani čistit, loupat, krájet, strouhat, míchat, šlehat, hnětat, válet, smažit, dusit, péct a provádět ještě milión dalších úkonů, které jsou součástí té báječné alchymie zvané vaření. Co ale ti, kteří stejné sklony a záliby nemají? Mají bez minimálních základů či zájmu reálnou šanci na úspěch?

Nezbytným předpokladem pro přípravu jídel je i čas. Vařit zdravě, chutně, nápaditě a mít přitom ruce svázány časově i rozpočtem není zdaleka jednoduché. Vyžaduje to úsilné přemýšlení, důmyslné plánování, občas dlouhou přípravu a konečně i finální realizaci. K tomu už musí být člověk silně motivován. Dělat to každodenně po práci, kdy přichází na řadu ještě další rodinné povinnosti a starosti, a nesmět si sem tam dovolit pauzu, je podle mého názoru úkol hodný tak akorát Supermana. Někde musí nutně dojít ke kompromisům, a obávám se, že to bude ponejvíc na úkor kvality jídla a potažmo i zdraví.

Vím, jaké mám štěstí, že pro mě je to jen experiment. Pustila jsem se do něj nadšeně a s elánem a to mi nakonec nejvíc pomohlo jej také dokončit. Díky němu si dnes mnohem lépe uvědomuji cenu jídla a všech těch maličkostí, jenž nám denně způsobují radost: zmrzlina uprostřed parného dne, oběd v oblíbeném bistru, milované espresso, čerstvé ovoce a zelenina z trhu nebo třeba kousek čokolády, když na ni dostaneme chuť. Každý máme ty své a každému z nás by chyběly, na tom není nic zvláštního. Ale nejde samozřejmě jen o ty maličkosti. Prostředky na obživu limitované do tak veliké míry působí na člověka jako klec a jak jsem v uplynulých pěti dnech zjistila, víc než kupovaný šálek cappuccina nebo čokoláda by mi chyběla volnost. Volnost volby, rozhodnutí a výběru.

A to už je překážka, s kterou nehne ani Superman.