Učení mučení?

       

Když jsem chodila na základku, visel na nástěnce v mezipatří, psán obřími písmeny, pověstný Leninův citát "Učit se, učit se, učit se!". Nebylo možné ho nespatřit -- bil nám do očí každý den, když jsme okolo něj za zvuku posledního zvonění běželi ráno do třídy a opět později, když jsme se s velkým křikem hrnuli ze schodů domů. Jako žáčkovi sice chytrému a vnímavému, leč s přístupem k učení ledabylým, mi nedocházelo, proč jsou ta obyčejná slovíčka tak veledůležitá, aby se nám musela vtloukat do hlavy v takovém urgentním repete. A pokud si vzpomínám, nedocházelo to ani nikomu z mých spolužáků, protože jsme se společně v dětské přesile spiklenecky tomu výroku posmívali.

Plný význam jsem začala chápat až o řádku let později, když jsem se dostala do styku s anglickým výrazem "lifelong learning" neboli celoživotní vzdělávání. Poprvé to bylo krátce po mém příjezdu do USA, kdy jsem v televizních zprávách zaslechla reportáž o bezmála osmdesátileté ženě, která právě slavila promoci z jakési univerzity. Nemohla jsem věřit svým uším a očím; něco takového bylo prostě neslýchané. Po nějakém čase jsem se s něčím podobným setkala znovu. Moje kadeřnice mi v běžném rozhovoru prozradila, že její pětapadesátiletá maminka právě začala studium na zdejší univerzitě. A co víc, i ona kadeřnice se přihlásila k večernímu studiu na místní vysoké škole.

Začínalo mi být zřejmé, že studium a vůbec učení nemusí skončit s maturitou nebo promocí a že termín "lifelong learning" zahrnuje jak normální studium, tak i nárazové kurzy na univerzitách, vysokých školách a v městkých střediscích výuky, které mohou být jen několikahodinové nebo mohou trvat také celý semestr. Rozhlédla jsem se kolem sebe a téměř každý, kdo nedocházel přímo na denní studium, se nějakým způsobem po práci vzdělával: tanec, jazyky, psaní, počítače, kynologie, investování peněz, genealogie, výroba šperků, zahradničení, atd, atd. Bylo až překvapující, s jakou samozřejmostí je tady studium čehokoli všeobecně bráno. A na věku přitom naprosto nezáleží! Pomalu se mi začal rýsovat pravý význam tohoto termínu: průběžné a neustálé obohacování vědomostí -- ať už se jedná třeba o studium za účelem překvalifikace nebo pravidelnou diskuzi o nové knize ve čtenářském kroužku pro dospělé.

Celoživotní vzdělávání je koncept, který má ve Spojených státech mnohaletou tradici a bezesporu je tu z čeho vybírat. Netrvalo dlouho a i já jsem opět zasedla do školní lavice v několikatýdenním počítačovém kurzu. "Kurzování" mě chytlo a tak v průběhu let následovaly další, včetně -- z těch zajímavějších -- kurzů hebrejštiny a několika semestrů keramiky při zdejší vysoké škole. A co dál? S nadcházejícím podzimem mě čeká minikurz fotografování, Photoshop a celodenní poznávací výlet do etnických čtvrtí města Chicaga.

A pak je tu vaření. Je to má vášeň a tudíž je to také jeden z oborů, ve kterém se stále něco nového snažím přiučit: čtením všeho, co se jídla a vaření týká, navštěvováním kurzů, sledováním televizních pořadů, cestováním, diskutováním s přáteli a věčným experimentováním na mé rodině. Mým (nestoudně neskromným) snem je studium na pařížské Le Cordon Bleu. A kdyby nevyšla Paříž, slevila bych na chicagský campus stejnojmenné školy, ale nepohrdla bych ani jejím americkým ekvivalentem, slavným CIA. (Ne, není tu řeč o onom CIA, je to jen vtipný akronym pro "Culinary Institute of America".) Troufalý, sladký sen gastronomických rozměrů, jemuž stojí v cestě jen a jen realita života (jak už to tak se sny bývá). Takže prozatím, než se ten zázrak stane, klidně zůstanu u výše zmíněného (a realističtějšího) sebevzdělávání, protože i ono má v životě své místo a účel.

Znamená to snad, že po letech souhlasím s výrokem otce ruské revoluce? No vlastně... proč ne? ;o)

A co vy? Věnujete se podobným aktivitám? Navštěvujete kroužky, kurzy, semináře a přednášky? Kam chodíte za sebevzděláním? A hlavně: souvisí tyto aktivity nějak s vařením?

Ale abych nezapomněla na dnešní recept. Je z tematického kurzu o Sicílii, kterého jsem se před časem zúčastnila v rámci členství klubu žen při zdejší univerzitě. "Spiedini" znamená prostě maso grilované na jehlách, čili špízy.

Sicilské spiedini s masovými kuličkami
(Pro 4 osoby)

500 g mletého hovězího masa
1 vejce
½ šálku strouhanky
½ šálku strouhaného sýra pecorino romano (nebo jiný tvrdý italský sýr)
½ šálku studené vody
1 rozetřený stroužek česneku
hrstička sekané petrželky
sůl a pepř dle chuti
špetka drcených pálivých papriček
bílý chléb, nakrájený na větší kostky
100 g krájené pancetty, nakrájené na čtverečky
olivový olej na potírání
dřevěné špejle, máčené 15 minut ve vodě
citron krájený na měsíčky

Do větší mísy vložíme mleté maso, vejce, strouhanku, sýr, vodu, česnek, petrželku, sůl (se solí opatrně, sýr ve směsi je také slaný!), pepř a pálivé papričky. Vše dobře promícháme a ze směsi utvoříme kuličky velikosti vlašského ořechu.

Na předem namočené špejle napichujeme střídavě masové kuličky, kostky chleba a pancettu. Hotové špízy potřeme olivovým olejem a položíme na rozpálený gril. Opékáme ze všech stran do zlatova. Ugrilované špízy podáváme s měsíčky citronu na pokapání.