Jablečná crostata

       

Zajisté není náhodou, že říjen je americkým národním měsícem jablek. Kam se člověk podívá, tam na vás culí svoje lesklá líčka a přímo vyzývají k upečení něčeho dobrého, co voní po vanilce a skořici. Pro ta nejchutnější z celého okolí se jako každý rok vydáváme do oblíbeného sadu, čímž se nám a našim psíkům naskýtá báječná příležitost vytáhnout paty z města a strávit příjemně lenivé odpoledne na čerstvém venkovském vzduchu. Přímky silnic před námi protínají širá pole Středozápadu a objímají je v pravých úhlech, tvoříc tak pomyslnou kubistickou síť, která mi jindy připadá pro cestování příliš fádní. Ale v teplé záři říjnového sluníčka vidím vše v malinko jiném světle. Najednou je na co se dívat, protože úrodná černozem je v této době paletou barev -- od zlatavé, temně žluté, okrové až po cihlovou či hnědou. A nad tím vším bleďounce modrý baldachýn podzimního nebe. Den jako stvořený pro výletníky.

U odbočky ze silnice, vedoucí na malou rodinnou farmu kam směřujeme, je do hlíny zapíchnutá jednoduchá bílá cedule s ručně psaným nápisem "Apples". Pokud tu ceduli přehlédnete, pocestujete domů s prázdnou, takže to chce mít oči na šťopkách! Nepomůže ani kroutit krkem a vyhlížet sad ze silnice; on je totiž šikovně schovaný za mírně zvlněnými lány okolních polí. Vynoří se z ničeho nic až po několika mělkých zatáčkách příjezdové cesty: na pravé straně obytný dům majitelů, obklopený předzahrádkou, na začátku října ještě pořád plnou květů, na straně levé dvě obrovské stodoly a za nimi konečně jabloňové stromořadí. Už z auta je vidět, že letos byla dobrá úroda -- větve štíhlých stromků visí až k zemi, obtěžkané zralými plody.

Vrata jedné ze stodol zívají dokořán a odrývají tak pohled na bedýnky, vyrovnané na dřevěných lavicích a naplněné jablky různých odrůd. Je tu vidět kořeněné jonatány, nakyslá Winesap jablíčka, sladká Golden Delicious, šťavnaté macintoše, tmavě rudá Red Delicious, křoupavá Mutsu, příjemně sladkokyselá Bellflower (můj favorit), Rusty Sweet s koženou slupkou, pod níž se skrývá dužina, sladká jako medovina, a mnoho dalších. Od vchodu se na nás usmívá majitel farmy pan Wolfe, a volá na nás, abychom nezapomněli nechat proběhnout i naše psí princezny. V přítmí stodoly spatříme paní Wolfeovou, kterak odkrojuje plátek jablka k ochutnání jinému zákazníkovi a v zápětí už natahuje ruku s dalším měsíčkem směrem k nám. Ááá, začíná tradiční mini lekce s ochutnávkou, kterou zde dostane každý návštěvník. Společně tedy postupujeme podél celé řady bedýnek a na jejím konci je ukojen náš hlad fyzický i ten po vědění. Pan a paní Wolfeovi nejsou v žádném směru skoupí lidé a je zřejmé, že chtějí, aby si jejich zákazníci odnesli mimo jablek i co nejlepší pocity z návštěvy jejich farmy. Po zajímavém a poučném výkladu naplníme vrchovatě tři velké papírové tašky a máme co dělat, abychom se nevrátili ještě pro čtvrtou. (Je už naší tradicí, že koupíme víc, než je třeba. ;o)) Ještě se nám ale odtud nechce a tak se se svolením majitelů jdeme projít přímo mezi jabloně. Vracíme se pak společně s panem Wolfem, který mezitím nasbíral plnou brašnu jablek, přehozenou přes rameno, z níž budou doplněny zásoby v bedýnkách. Zajímalo by mě, kolikrát za den asi takhle chodí.

Dobře naladěni naložíme do auta zakoupené ovoce, rozdováděné bišonky i sebe a vyjedeme po kamínkové cestě zpátky k městu. Ve zpětném zrcátku mizí poslední strom v sadu a já už přemítám, co z nakoupených jablíček po příjezdu domů udělám. Bude to klasický americký apple pie, domácí štrúdl nebo linecký koláč? V hlavě se mi honí jeden nápad za druhým a nakonec vítězí rustikálně prostý jablečný koláč, zvaný crostata. Ale nenechte se mýlit jeho obyčejným vzhledem! Už první sousto vás přesvědčí o tom, že v jednoduchosti je krása. A hlavně, tenhle koláč je jen a jen o jablíčkách! Těsta je tam jenom tolik, aby tu hromadu šťavnaté náplně udrželo pohromadě. Tak tedy zalovte v kuchyňském šupleti pro váleček, pusťte se do loupání jablek a rozehřejte troubu! Voňavý moučník italského venkova můžete mít na stole už dnes.

Jablečná crostata
(Pro 6-8 osob)

Těsto:
140 g hladké mouky
70 g studeného másla, nakrájeného na malé kousky
60 g čerstvého smetanového sýra (Philadelphia Cream Cheese)
1 lžíce krystalového cukru
½ kávové lžičky soli

Náplň:
750 g oloupaných jablek, nakrájených na kostičky
hrst hrozinek

Drobenka:
30 g hladké mouky
30 g krystalového cukru
30 g másla
špetka soli
½ kávové lžičky skořice
¼ kávové lžičky nového koření

Nejprve si připravíme těsto. V kuchyňském robotu s noži smícháme dohromady všechny ingredience, až se těsto spojí. (Nebo těsto smícháme rukama na vále, ale jen tak dlouho, až se ingredience spojí. Nehněteme příliš dlouho, těsto by po upečení bylo tuhé.) Vyklopíme na vál a rychle utvoříme bochánek, který zabalíme do průhledné fólie a necháme alespoň 1 hodinu v lednici odpočinout.

Mezitím si připravíme náplň a drobenku.

Těsto vyndáme z lednice, na lehce pomoučeném vále z něj vyválíme kolo o průměru 30 cm a přeneseme na plech pokrytý pečícím papírem.

Předehřejeme si troubu na 200 °C (400 °F).

Na těsto navršíme nakrájená jablka a hrozinky tak, aby okolo zůstal širší okraj. Na jablka rovnoměrně navršíme drobenku a okraj těsta pak postupně přehneme přes nápň a vytvoříme v něm sklady. Vložíme do rozpálené trouby a pečeme přibližně 45 minut. Pokud by se těsto svrchu příliš rychle barvilo, přikryjeme koláč lehce alobalem.

Upečený koláč necháme na plechu 5 minut odpočinout, pak ho přendáme na mřížku a necháme vychladnout. Před servírováním koláč ještě lehce poprášíme moučkovým cukrem.