Jak jsem se na Vánoce zamilovala

Ano, už je to tak -- zamilovala jsem se. Padla jsem do toho bezhlavě a celou duší. Stalo se to na Štědrý den a od té doby netoužím po ničem jiném, než být v blízkosti předmětu mé lásky. Každý večer s ním usínám a ráno, po probuzení, moje oči opět spočinou nejdříve na něm. Působí mi neskutečnou rozkoš, když ho mohu pohladit po hladké líci a laskat ho prsty na rovnorovném hřbetu. Voní novotou a přece má za pasem již téměř jedno století. Jeho povídky, které mi před usnutím vypráví, mají vůni prastaré kuchyně, kde se vaří na kachlových kamnech a zatápí dřevem. Je z nich cítit vzácné i domácí koření, citronová a pomerančová kůra, víno i rum. Ovoce a zelenina z vlastní zahrádky se v nich snoubí s cizokrajnými fíky a datlemi, kaperlaty a pignolemi. A pozadí dotváří duchovní atmosféra s vůní kadidla a zvukem tlumených hlasů ve společné modlitbě.

Pokaždé, když dovypráví, mám nezadržitelné nutkání vběhnout do kuchyně, prohlédnout zásoby ve spíži a lednici, vytáhnout kastroly, hrnce a rendlíky, nabrousit nože a do pozoru postavit vařečky, rozpálit troubu a všechny hořáky a uvařit všechno z jeho fantastických rozprávek. Ten malý hold, který mu tím chci vzdát a jímž si přeji znovu probudit slávu, chuť a vůni zašlých let, si za ně zaslouží.

Předmětem, jenž ve mně probudil tolik něžných citů, je ojedinělá kuchařská kniha s názvem Klášterní kuchařka aneb Oroduj za nás, domácí kuchař. Sepsal ji v minulém století mnich minoritského kláštera v Českém Krumlově Angelus František Jeřábek a neobvyklým způsobem do ní vepsal receptury na jídla, která by dnešní čtenář jen ztěžka v takovém prostředí očekával. Ale nejen to je na ní ojedinělé. Interesantní je i osobitý styl autora a jeho výzva k improvizaci adresovaná čtenáři/kuchaři.

Nenechala jsem tedy na sebe dlouho čekat a pustila se do vaření pod laskavým vedením bratra Angela. On mi radil jak postupovat, které ingredience přidat a naznačil i jak je mistrně kombinovat a na mně pak bylo odhadnout jejich množství tak, aby stál výsledek za to. A že za to stál, vám garantuji.

Začala jsem pikantní kaperlatovou omáčkou, která se za ten krátký čas na našem stole objevila už dvakrát. Naposledy jsem jí přelévala plátky jednoduše a klasicky pečené vepřové pečeně s rozmarýnem, servírované na pečených česnekových bramborách, ale stejně tak dobře by chutnala i s jiným masem nebo rybami. (V plánu je podávat ji ke sváteční krůtě.) K tomu nám chutnalo kalifornské rosé s vtipným názvem Ménage à Trois (vinařství Folie à Deux), skládající se ze tří odrůdových vín.

Recept vám zde nabízím v jeho originálním znění, abyste tak i vy mohli dát svému tvůrčímu projevu v kuchyni patřičnou volnost.

Kaperlatová omáčka dle Angela Františka Jeřábka
(Klášterní kuchařka aneb Oroduj za nás, domácí kuchař, nakladatelství Libri, 2004.)

Do rozpáleného omastku dáme 1 lžíci cukru zhnědnout. Pak přidáme mouky, jak zhnědnul, sekanou cibuli, citronové kůry, sekanou zelenou petržel. Uděláme jíšku (zásmažku). Zalejeme polévkou, vodou, hodně vyšleháme a povaříme. Zašleháme do ní smetany, ať sladké, nebo kyselé. Přidáme 1-2 lžíce hořčice, dle množství omáčky i více. Přilejeme octu, trošku cukru, opepříme. ... Dobře povaříme a prolisujeme. ... Do hotové omáčky dáme kaperlata, a sice: polovic celých a polovic usekaných. Chuť omáčky kyselosladkavá. Hodí se k masu i k rybám. Děláme-li v postní den, dejme místo masité čisté rybí nebo zeleninové polévky.