Projekt HUNGER CHALLENGE (Den 2)

Ráno vytáhnu topinkovač a opékám si v něm dva plátky celozrnného chleba, které pomáznu máslem. Není to nic velkolepého, ale já i jindy snídám prostě. K pití rozpustná káva, cukr a smetana. Už od včerejšího večera myslím na jídlo. Co budu vařit? Jak zkombinuji zakoupené potraviny, aby pokrmy nebyly jednotvárné, fádní, aby se neopakovaly? Budou splňovat zásady zdravé výživy? Budu si moci dovolit alespoň trochu nápaditosti? Vystačí mi zásoby na celých pět dní? Vejdu se do rozpočtu? Atd., atd. Snídaně: 0.81.

Na oběd jsem tentokrát připravená -- nenechám se zaskočit a začínám vařit o půl dvanácté. Dávám vařit dvě vajíčka na tvrdo (jedno použiji dnes, druhé schovám na později) a v osolené vodě vařím také zbytek zelených fazolek. Fazolky nechám uvařit do křumkava a pak jim způsobím "šok" v ledové vodě, aby si zachovaly svěží zelenou barvu, a po vychladnutí je osuším. (Nakonec jich použiji jen část. Zbytek zabalím do navlhčené papírové utěrky, pak do sáčku a uložím do lednice.) Omyji tři listy salátu, osuším a pokrájím. Nakrájím ½ rajčete na kostky. Otevřu konzervu s tuňákem a vymačkám z něj přebytečnou šťávu. Do omyté plechovky od tuňáka vrstvím nejprve uvařené nasekané vajíčko a pak tuňáka; maličko umačkám. Zvlášť připravím vinaigrette: dvě lžíce olivového oleje, lžíce vinného octa, lžička dijonské hořčice, necelý stroužek česneku, sůl, pepř. Chtěla bych přimíchat pažitku ze zahrady, ale za předpokladu, že takovou možnost lidé na podpoře asi nemají, ji oželím. Na talíř kladu postupně salát, zelené fazolky a rajče (jednotlivé vrstvy pokapávám vinaigrette) a navrch opatrně vyklopím obsah konzervy, tj. tuňáka s vejcem. Zakapu zbytkem vinaigrette. Je to taková variace na niceský salát a jsem s ní navýsost spokojená. Mezitím si na suché pánvi lehce opékám pitu, kterou budu k salátu přikusovat. Kouknu na hodiny a zjišťuji, že jsem oběd připravovala hodinu! Přemítám o tom, jak a kdy bych oběd připravovala, kdybych musela být v práci. Po obědě mám hlodavou chuť na něco sladkého, ale jelikož jsem s touto možností v obchodě nepočítala a podvádět nechci, jsem nucena si nechat zajít chuť. Oběd: 2.50.

Odpoledne si dávám pauzu a připravuji macchiato. Na mysli mám zase jen a jen jídlo, ale není to žádná příjemná zábava. Každou myšlenku doprovází starost: co večer, zítra, pozítří? Jak to zvládnu? (A hlavně: jak bych to pravidelně zvládala, kdybych byla celý den v práci?) Představa, že mi každodenní obživa visí nad hlavou jako Damoklův meč, mě znepokojuje. A k tomu všemu neodbytná chuť na sladké. Přisladím si kávu a začínám plánovat večeři. Odpolední espresso: 0.44.

  K večeři vyndavám jedno z kuřecích prsíček a prohlížím stav zakoupených potravin. Ven z lednice jdou i houby a květák. Nakonec přidám ještě jednu z brambor a pouštím se do vaření. Prsíčko osolím, opepřím a osmahnu na lžíci olivového oleje a lžíci másla z obou stran dozlatova. Na výpek pak přidám malinký stroužek česneku a houby, přisolím, osmahnu, podliji vodou (víno? co to je... víno?), ještě štipec tymiánu a vložím zpět osmahlé maso. Dusím do měkka a štávu jen neznatelně zahustím. Oloupanou a nakrájenou bramboru vařím společně s kouskem květáku v páře, pak s dvěma lžícemi másla a troškou mléka rozšťouchám na kaši. Dochutím solí a pepřem. Večeře: 3.86.

Den 2 celkem: $7.61. (Áááá, tak už je to tady! Když spočtu výdaje za den, vidím, že jsem překročila maximální povolenou částku. Oči mi okamžitě sjedou na těch 44 centů za odpolední espresso. Kdybych ho pro tentokrát vynechala, mohla jsem se té magické sedmičce alespoň přiblížit. Mému svědomí však ulehčuje nezlomný fakt, že ani bez espressa bych denní rozpočet nezachránila.)

Projekt HUNGER CHALLENGE (Den 1)

Dobrovolnické sdružení United Way přišlo před nedávnem se zajímavou výzvou food bloggerům ve státě Washington: stravovat se po dobu pěti dnů za 7 dolarů denně, což je maximální dotace státu na obživu lidem, žijících pod hranicí životního minima, a během této doby pravidelně o výsledcích experimentu na svých blozích psát. Cílem celé akce bylo upozornit na neustále žhavou problematiku chudoby a hladu a přes bloggerské médium se ji pokusit alespoň na pár dní přiblížit širší veřejnosti. Jen tak pro představu: ze statistik na stránkách United Way vyplývá, že každý desátý občan Spojených států dostává státní podporu na obživu. To potvrzuje i zpráva tiskové agentury Reuters z 2. dubna 2009, jež oznamuje, že rekordní 32.2 milióny Američanů obdržely tzv. "lístky na jídlo". To je dosti smutná bilance.

Každý z bloggerů se měl přidržovat následujících podmínek:

1. Nepřekročit maximální povolenou částku peněz, jak uvedeno v tabulkách (7$ /den/1 osobu; částka na hlavu se však s rostoucím počtem rodinných příslušníků snižuje).
2. Sůl a pepř se do výdajů nepočítá, ale ostatní přísady jako koření, olej, nápoje atd. ano.
3. Zásoby potravin, které jsou doma, se nesmí použít. (Toto pravidlo bylo nakonec změněno pod podmínkou, že pokud se použije domácích zásob, musí se za tyto potraviny připočítat plná nákupní hodnota.)
4. Dary v podobě potravin (např. koláč od sousedky) jsou nepoužitelné.
5. Pokud možno, do denního jídelníčku zařadit čerstvou zeleninu a ovoce a zdravé bílkoviny.
6. Zapisovat výdaje, zakoupené potraviny a dělit se o své zkušenostmi s ostatními.

Po dokončení projektu se měl každý z food bloggerů zamyslet a odpovědět na tyto otázky:

• Je možné vyjít jen se 7 dolary na osobu denně?
• Kdybyste měli volit mezi placením jídla a nájmu, čemu byste dali přednost?
• K jakým kompromisům jste byli během tohoto týdne přinuceni?
• Lze za povolenou hodnotu vařit pokrmy rozmanitě, tj. tak, aby se ze dne na den neopakovaly?
• O kolik obtížnější je stravovat se za těchto podmínek, když člověk není znalý ve vaření?

Musím přiznat, že mě tato malá zkouška a výzva k zamyšlení neuvěřitelně zaujala. Po mnoha letech jsem se nedávno ocitla bez práce a i přesto, že nejsem závislá na státní podpoře, nebýt manžela, pravděpodobně by se ze mně stalo číslo z výše uvedených statistik. Především mě tedy zajímalo, jak bych se s takovým finančním omezením vyrovnávala já, jestli bych byla vůbec schopná se do tak malého rozpočtu vejít a pokud ano, zda by se mi podařilo postavit denně na stůl zdravá, nutričně hodnotná a přitom i chutná jídla. (O tom, jak velký psychický vliv tento experiment na mě bude mít, jsem zatím neměla ani ponětí.) A tak, i přestože oficiální akce HUNGER CHALLENGE skončila, rozhodla jsem se tuto výzvu sama pro sebe přijmout a vyzkoušet si tak na vlastní kůži, jak se asi člověku na sedmi dolarech denně vaří a daří. Vždyť co je takový experiment proti tvrdé denní realitě? Jak jsem v něm obstála, můžete posoudit sami.



První den nezačíná nejlépe. Nemám prozatím nic nakoupeno a tak musím použít domácích zásob, abych alespoň posnídala. Rozpustná káva, smetana, cukr, houska, máslo. Částku samozřejmě započítávám do denního rozpočtu. Snídaně: 0.90.

V poledne se vydávám na nákup. Mým cílem je nakoupit všechny potraviny najednou. Vycházím z předpokladu, že většina lidí, pobírajících podporu na obživu, pracuje a každodenní cesty do obchodu jsou proto vyloučeny.

Už od vstupu do samoobsluhy pociťuji šílený tlak zodpovědnosti za to, abych utratila co nejméně a když se rozhlédnu okolo sebe, vidím najednou nepřeberné množství zboží, z něhož – jak si rychle uvědomuji – si mohu dovolit jen máloco. Sedm dolarů se mi zdá najednou nemožně málo. Křižuji obchodem, beru do ruky zboží, porovnávám, jsem nucena použít váhy (což jindy téměř nikdy nedělám) a stále přepočítávat. Dobrá polovina produktů, které se mi dostanou do košíku, jde zase zpátky. V obrovském prostoru košíku toho nuzně málo přibývá. Začíná mi docházet, že alespoň nějaký plán by tu byl namístě. U salátu si naberu ¼ libry barevné směsi baby salátů. Hned na to mě do očí udeří cena za libru (5.99!!!) a po zřetelně hlasitém polknutí směs vracím a směňuji za hlávku červeného oak leaf salátu (1.69/libru). Počítám, že ten mi bude sloužit několik dní. A tak to jde dál: vybírám zeleninu, ovoce a maso a s každým kouskem v ruce se mi v hlavě honí čísla. Do sekce s ovocem a zeleninou se vracím dvakrát: buď abych do košíku něco přidala nebo z něj naopak cosi vyndala. U kávy se rozhoduji pro koupi zrnkového italského espressa. Vím, je to luxus, ale jediný osobní požitek, kterého se (zatím) nehodlám vzdát. Omlouvám to tím, že doma vařené espresso mě přijde na malinko větší částku (0.30), než káva rozpustná, ale zároveň mnohem méně, než kupované latté nebo cappuccino. (Tady chci podotknout, že si velice dobře uvědomuji, že člověk, který žije pod životním minimem, docela určitě nedisponuje cenově nákladným espresso kávovarem. Ani já ho nevlastním. Espresso připravuji k všestranné spokojenosti v poměrně levném italském moka kávovaru.) Takže u kávy si dovolím malou útratu a troufale doufám, že se do rozpočtu vejdu. Po neuvěřitelné hodině a půl projíždím kasou a odvážím si domů:

svazek ředkviček (asi 20) 1.39
1/2 libry zelených fazolek 0.44
1 hlávku červeného salátu 0.83
2 banány 0.50
1 mango 0.99
3 velké brambory na pečení 1.79
1/2 libry malých hub (cremini) 1.65
1 paličku česneku 0.27
svazeček naťové cibulky 0.25
1 květák 2.00
2 velká rajčata 1.98
1 žlutou kapii 1.89
2 vykoštěná kuřecí prsíčka 2.49
1 filetu z tilapie 1.46
1 bochníček celozrnného chleba 2.99
1 balení celozrnného chleba pita 2.29
1 librové balení italských těstovin (se slevou levnější, než produkty zdejší provenience) 1.89
sklenici rajčatové omáčky marinara (mám štěstí -- je na slevě ze 3.49) 2.29
2 plechovky tuňáka ve vl. šťávě 1.98
1 plechovka cizrny 0.99
sáček strouhaného sýra mozzarella (koupě dne--sleva z 3.69!) 1.77
12 těch nejlevnějších vajec (pro porovnání: bio/cage-free stojí 4.89) 1.19
2 bílé jogurty 1.20
CELKEM $34.52 + $0.35 (státní daň z potravin) $34.87

Na olej v obchodě vzdávám, protože není možné ho koupit v malém množství za rozumnou cenu. Rozhoduji se použít domácích zásob a hodnotu připočítat k denním výdajům. Pokud bude potřeba, stejně tak učiním i s kořením. Tady ale opět vycházím z předpokladu, že člověk v podobné situaci pravděpodobně nedisponuje nepřebernými domácími zásobami vzácných koření, dávám si proto za úkol používat jich co nejméně a jen ta méně exotická.

Když dovezu nákup domů, je půl druhé odpoledne a já mám hlad jako vlk. Ale ještě než začnu s přípravou oběda, stačí mě naštvat zjištění, že pokladní v obchodě chybně namarkovala cenu za zrnkové espresso. Právě jsem zaplatila nefér cenu za fair trade kafe. #&@%!!! Na nějaké větší přípravy oběda není čas, tudíž dávám zavděk dvěma plátkům celozrnného chleba, namazaných máslem. Na každý pokladu plátky ředkviček a jemně je osolím a opeřím. Není to zrovna plnohodnotný oběd, ale o to lepší bude, doufám, večeře. Navrch sáhnu ještě po banánu, ale i o ten se nakonec dělím s mými dvěma psími slečnami. Oběd: 1.09.

Odpoledne si dopřávám chvilku s draze (vy)koupeným domácím espressem. S vyšlehanou mléčnou čepicí je z něj docela slušné macchiato a já v duchu zaznamenávám, že mi dnes chutná tak nějak víc. Hmmm... Čím to, že v mých očích najednou nabylo takové důležitosti? Je to tím, že si najednou tak bezprostředně uvědomuji jeho cenu? Nebo je to snad proto, že mi tento malý rituál připomíná "staré dobré časy"? Přidám ještě 2 lžičky cukru a je mi poprvé za celý den opravdu dobře. Luxus, za který si odpírám ostatní pamlsky: 0.44.



K večeři připravuji tilapii a těstoviny se zeleninou. Celé balení těstovinových vřetének uvařím "al dente" ve slané vodě. Ještě než ale do vody hodím těstoviny, uvařím v ní hrst zelených fazolek a několik růžiček květáku. Na pánvi rozpálím lžíci oleje a osmahnu na něm pokrájenou polovinu žluté kapie. Přidám jeden malý stroužek česneku a nakrájenou půlku rajčete. Sůl, pepř. Nechám prohřát. Přidám vařené zelené fazolky, květák a dvě hrsti těstovin. (Zbytek těstovin ukládám do lednice na použití v příštích dnech.) Společně vše na ohni prohřeji. Mezitím si v troubě rozpálím gril a pod ním opeču osolené, opepřené a olejem pokapané rybí filátko. Je hotové během několika minut. Večeře: 3.91.

Den 1 celkem: $6.34.

Připijme na slavné derby

První sobota v květnu je ve Spojených státech každoročně zasvěcena dostihovému závodu plnokrevných koňů v Louisville ve státě Kentucky. Na 150 tisíc fanoušků tohoto ušlechtilého sportu se sejde na zaplněných tribunách, aby se stali svědky běhu, kterému se úsměvně přezdívá "dvě nejnapínavější minuty ve sportu". Letošní stopětatřicátý ročník slavných dostihů se pravděpodobně nebude příliš lišit od těch předchozích – tradice je koneckonců tradice a tady je opravdu na co se těšit: pánové i dámy se obléknou do svátečních šatů, něžné pohlaví navíc celý svůj módní ansámbl korunuje pečlivě vybíraným, elegantním kloboukem s bohatou výzdobou a širokou krempou. Společně se pak odeberou pokusit štěstí sázkou na vítěze a aby uklidnili nervy před odstartováním a zároveň se přidrželi tradice, objednají si mint julep v orosených sklenkách.

Většina z nás se ovšem na koňské dostihy v Kentucky nedostane. Nevadí, kousek z té parády si i přesto můžeme přinést domů. Stačí si namíchat tradiční drink z kentuckého bourbonu a připít na počest vítězům i poraženým.

P.S.: Fešný klobouk umocní slavnostní atmosféru, ale není naprosto nezbytný. 

Mint Julep (Mátový julep)

10 opláchnutých lístků čerstvé máty
1 kávová lžička cukru
1 kávová lžička vody
6 cl bourbonu
sodová voda

Do sklenky dáme mátu , cukr a vodu. Rukojetí vařečky (nebo muddlerem) jemně mačkáme lístky máty tak, aby vydaly svou vůni, ale přitom zůstaly vcelku.

Sklenku, ve které budeme nápoj podávat (tradičně to je vyšší stříbrný pohár nebo sklenka s ouškem) naplníme až po okraj ledem. Na led nalijeme bourbon, přes sítko přilijeme šťávu ze sklenky s mátou a dolijeme sodovkou. Zdobíme snítkou máty a podáváme s brčkem.

Když jaro, tak tedy primavera

Jak se rodí opravdu klasické recepty? Dá se snad jejich vznik naplánovat věčným zkoušením nekonečných kombinací surovin na rozžhavených plynových hořácích? A nebo je to spíš tak, že za jejich zrodem stojí jen obyčejná náhoda, přihrávka osudu, šance v gastronomické ruletě? Posuďte sami na následujícím příkladu.

Představte si několikadenní přátelské setkání hrstky významných osobností newyorkské kulinární scény koncem sedmdesátých let minulého století: přítomni jsou věhlasní šéfkuchaři, majitelé známých restaurací, redaktoři oblíbených novinářských sloupků o jídle a všichni dohromady velcí gurmáni. Celé dny se nevěnují ničemu jinému, než lovu zvěře a ryb a jejich následné přípravě. Společně vaří a společně zasedají ke stolu. Jedním z nich je i redaktor novin The New York Times Craig Claiborne, který si za několik dní na to ve své pravidelné rubrice neodpustí toto legendární setkání popsat a a při té příležitosti se zmíní o tom, jak si – mimo jiné – celá ta ctěná společnost pochutnávala i na jedinečných špagetách s čerstvou jarní zeleninou. Jako autora popisovaného pokrmu uvádí Siria Maccioniho, majitele vyhlášené restaurace Le Cirque, a to samo o sobě je dostatečným podnětem k tomu, aby se její návštěvníci začali žhavé novinky okamžitě domáhat. Jenže ouvej! Jarní špagety nejsou na menu! Maccioni je na setkání přátel připravil impromptu, ze surovin, které byly tehdy v kuchyni po ruce. Pohotový Sirio se však rychle radí se svým francouzským šéfkuchařem (kterým není nikdo jiný než Jean Vergnes) a Spaghetti Primavera jsou neoficiálně zákazníkům nabídnuty "na přání". Na první pohled klamně jednoduché, avšak perfektně připravené sezónní jídlo, v němž hraje prim mladá zelenina, se ale okamžitě stává obrovským hitem a tak je v Le Cirque zanedlouho permanentně přiřazeno na jarní menu. Craig Claiborne ještě stačí recept vytisknout ve svém sloupku v The New York Times a o zařazení Špaget primavera do análů americké gastronomie je navždy postaráno.

Tak tedy náhoda? Zdá se, že ano, ale mám dojem, že přitom není vůbec na škodu, když má člověk přátele na správných místech. ;o)

Krása tohoto dnes už klasického jídla spočívá v jedné jediné věci: nechává se v něm naplno vyznít chuť nejranější zeleniny, která po dlouhém zimním období chutná neskutečně slastně. Jednotlivé suroviny se v něm vaří zvlášť a to jen tak dlouho, dokud nepozbydou syrovosti a zároveň si zachovají svěží barvu a jemnou křupavost. Těstoviny a zeleninu v závěru pojí dohromady lehký závoj ze smetany a parmazánu, barevný kontrast zde dodávají sladká rajčátka a vše je zasypáno máslovými piňolkami, které svou texturou celý pokrm harmonicky doplňují. Neočekávejte však jídlo, které se dá sfouknout za půl hodiny! Tento pokrm je obřad -- oslava jara a jeho darů, tak si ho vychutnejte se vším všudy a vyřaďte si na jeho přípravu celé jedno dopoledne. Koneckonců je to klasický recept a ty za tu trochu námahy a času určitě stojí.

Níže uvedený rozpis je mou adaptací originálního receptu z knihy Craig Claiborne’s Favorites from The New York Times. Množství jednotlivých přísad je pouze orientační a očekává se, že si ho každý kuchař přizpůsobí svým chutím.

Spaghetti Primavera
(Pro 6 nadšenců klasických receptur)

1/3 šálku piňolek
1 menší trs brokolice, rozdělený na růžičky
2 malé cuketky, nakrájené na proužky
6 výhonků chřestu, pokrájených na dlouhé špalíčky
hrst zelených fazolek
½ šálku čerstvého hrášku
hrst lusků cukrového hrášku
5 lžic extra panenského olivového oleje
3 lžíce másla
200 g žampionů, nakrájených na plátky
1 balení (500 g) špaget
2 stroužky česneku, nasekané na drobno
250 g rozpůlených cherry rajčátek
hrstička nasekaných čerstvých lístků bazalky
¾ šálku smetany
¾ šálku strouhaného parmazánu
1 menší, ne příliš pálivá chilli paprička, nasekaná na drobno (není smrtelně důležitá)
mořská sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti
hrstička sekané plocholisté petrželky

Piňolky opražíme do růžova nasucho na pánvi. Přendáme do mističky a necháme vychladnout.

Ve větším hrni s vařící osolenou vodou postupně spaříme brokolici, cuketky, chřest, zelené fazolky, hrášek a lusky cukrového hrášku. Každou zeleninu vaříme jen několik minut, aby si zachovala svěží barvu a křupavost. Odkládáme vychladnout na větší plech, vyložený papírovými utěrkami.

Na pánvi rozpálíme 1 lžíci olivového oleje s lžící másla, přidáme nakrájené žampiony, osolíme, opeříme a osmahneme. Přendáme na misku.

Mezitím dáme do hrnce s osolenou vařící vodou vařit špagety. Když jsou uvařeny al dente, scedíme je, ale předem si zvlášť oddělíme 1 šálek vody, v níž se špagety vařily.

Pánev po žampionech vytřeme do čista papírovou utěrkou, rozpálíme na ní 2 lžíce olivového oleje, přidáme polovinu nasekaného česneku, necháme rozvoňavět a přisypeme rozpůlená cherry rajčátka. Osolíme a opeříme a na prudším ohni společně restujeme asi 3-4 minuty. Nakonec přidáme sekanou bazalku a odstavíme z ohně.

Na velké pánvi rozpálíme zbylé 2 lžíce olivového oleje a 2 lžíce másla, přidáme zbylý česnek, necháme rozvoňavět, vložíme všechnu zeleninu (krom rajčátek) a žampiony, zalijeme smetanou a zasypeme parmazánem, přidáme chilli papričku (pokud používáme) a opražené piňolky a vše společně na ohni ohříváme, až je směs hustá. (Pokud by směs příliš zhoustla, je možno ji mírně rozředit vodou ze špaget.) Nakonec posypeme petrželkou a odstavíme z ohně.

Servírujeme na hlubokých talířích. Zdobíme orestovanými rajčátky a snítkou bazalky.

Veselé Velikonoce 2009!

Jaro nabídlo k odivu svou pastelovou paletu. Není to nádhera? Pestrobarevně prostřený stůl vám všem přeje Yva.