Pro advent manželský i vánoční

U Mexika ještě chvíli zůstanu, protože nic nejde k mexické horké čokoládě tak dobře jako drobné cukroví z pekanových ořechů, zvané pastelitas de boda neboli svatební koláčky. Jak už sám název napovídá, toto cukroví se v Mexiku s oblibou podává na svatebních hostinách, ale to nám v žádném případě nezabrání v tom, abychom si ho upekli k odpolední kávě nebo ho dokonce povýšili na pečivo nejsvátečnější a zařadili ho mezi cukroví na vánočním stole. Ve Spojených státech se začalo objevovat už v padesátých letech minulého století a prvenství právě v žebříčku nejoblíbenějšího vánočního cukroví mu zajistila nejedna kuchařská kniha té doby. Počítám, že i jeho jednoduchá elegance a neodolatelná chuť mu napomohly k široké oblibě, které se těší dodnes.

Pokud nemáte pekanové ořechy, nic není ztraceno. V klidu a pohodě je nahraďte běžnějšími ořechy vlašskými, lískovými nebo dokonce mandlemi -- budou výborné ve všech obměnách. Jen se přimlouvám, abyste dodrželi postup s pražením ořechů před zpracováním těsta. Tento malý krok navíc totiž způsobí, že upečené koláčky nabydou neporovnatelné chuťové dimenze, a kdo ví… možná se tím stanou i vašimi novými favority.

Mexické svatební koláčky (Mexican Wedding Cakes)
(Přibližně 40 kousků)

1 šálek (100 g) pekanových ořechů
½ šálku (60 g) moučkového cukru
¼ lžičky soli
1 šálek (230 g) změklého másla
2 lžičky pravé vanilkové esence
2 šálky (290 g) hladké mouky
moučkový cukr na obalování

Předehřejeme si troubu na 350 °F (180 °C).

Na plechu v rozpálené troubě za občasného promíchání vařečkou asi 10 minut pražíme pekanové ořechy, až maličko zrůžoví a začnou vonět. (Musíme dávat dobrý pozor, protože se rychle připalují a pak hořknou.) Sundáme z plechu a necháme vychladnout.

Vychladlé ořechy vložíme do kuchyňského robotu s noži, přidáme moučkový cukr a sůl a rozsekáme na jemno. Pak do mísy robotu vložíme měkké máslo a vanilku a znovu promísíme. Nakonec přidáme mouku a vše společně ještě jednou dobře promícháme. Vzniklé těsto zabalíme do průhledné fólie a necháme alespoň 30 minut v ledničce odpočinout.

Z těsta tvoříme rukama malé kuličky (asi velikosti ořechu) a pokládáme je na plech vyložený pergamenovým papírem. Plech s koláčky vložíme do předehřáté trouby a pečeme 20-25 minut, dokud jen mírně nezrůžoví. Sundáme z plechu a na mřížce necháme vychladnout.

Vychladlé koláčky obalujeme v moučkovém cukru.

Poznámka: Pokud použijete ořechy vlašské nebo lískové, doporučuji po pražení ještě teplé zabalit do čisté utěrky a mnutím v rukách je zbavit tenké slupky, která bývá nahořklá.

Elixír života

        

Při práci zhluboka dýchám a pročistím si tak hlavu. Průvan z otevřených oken by byl chladný, nebýt tepla hořáků a měděných nádob a výparů z roztopené couverture. Směs vůní čokolády, vanilky, žhavé mědi a skořice je opojná, silně svůdná; je v ní surová a zemitá příchuť Amerik, horký a pryskyřičný pach dešťového pralesu. Tak teď cestuji, jako Aztékové ve svých posvátných rituálech: Mexiko, Venezuela, Kolumbie. Montezumův dvůr. Cortés a Columbus. Jídlo bohů, bublající a zpěněné v obřadních kalíšcích. Hořký elixír života.
(Přeloženo z knihy Chocolat autorky Joanne Harris)

Vzpomínáte na film (nebo knihu) Chocolat, ve kterém hlavní hrdinka Vianne za nemalé pomoci lákavých produktů ze své chocolaterie postupně mění životy obyvatel jedné malé francouzské vesničky? Vianne má ve svých rukách dvě silné zbraně – čokoládu a znalost prastarých receptů na její zpracování, jejichž svůdnému volání nakonec podlehne i konzervativní a moralistický starosta města.

Vianne ví, jak pražené kakaové boby zpracovat. Stejně jako její pradávní předchůdci Olmekové, po nich Mayové a později Aztékové je drtí na zahřátém plochém kameni (metate) pomocí kamenného válečku (mano) a k jemné pastě pak přidává vonná koření a ochucovadla. Příprava horké čokolády, rituál starý tisíce let. Svařené sladké čokoládě v hrnci rozčeří hladinu zdobně vyřezávané molinillo (jakási fešácky vystrojená příbuzná naší kvedlačky) a díky dvěma hbitým dlaním, které molinillo roztáčejí, se na ní začne tvořit lehká čepice z pěny. To je obzvláště důležité, protože podle starodávné víry se v pěně ukrývá duch tohoto nápoje.

Molinillo se k našlehávání horké čokolády v Mexiku používá dodnes, ale ručním drcením kakaových bobů by se už zabýval jen málokdo. Namáhavou dřinu, která ve filmu vypadá poeticky, si tedy podstatně usnadníme a použijeme disky mexické čokolády s neobvyklou příchutí skořice, vanilky a ořechů. A tady nás určitě čeká velké překvapení. Povrch tvrdého čokoládového puku, rozděleného zářezy na osm dílků, je už od oka hrubý: jsou na něm vidět krystalky cukru, kousky ořechů a celkově nepůsobí zrovna nejjemnějším dojmem. V ruce se jen tak neroztopí. Tohle není jeho evropská sestra s jemnou tváří. Ale zato voní, a to zvláštně, exoticky. Vanilka, skořice, ořechy, kakao... A jako by toho nebylo ještě dost, my si k té vůni přidáme hřejivé chilli papričky – pozůstatek z dob vládce Montezumy.

Na ohni v mléce se mexická čokoláda rozpustí jedna radost a do vzduchu vyšle své výsostné aroma. My si je ještě maličko umocníme přidáním skořicové kůry (mexická canela je autentická, ale stejně dobře poslouží kterákoli jiná), chilli papričky a, pokud máte, přidejte i vanilkový lusk. Tím to ale nekončí. Pravá horká čokoláda musí být patřičně hustá a to nám zajistí vejce. Ano, vejce. Zní to možná zvláštně, ale nenechte se odradit a určitě to vyzkoušejte. Výsledkem bude voňavý, sametově hladký, hustý krém. Montezumovo zlato sice už dávno uloupili španělští conquistadores, ale nám se do rukou dostal jeho pravý poklad. Jídlo bohů. Nevěříte? Stačí ochutnat.

Mexická horká čokoláda
(Pro 4 osoby)

½ polovina disku mexické čokolády
2 šálky (500 ml) mléka
1 sušená chilli paprička
1 kousek skořicové kůry
(pokud máme, 1 vanilkový lusk)
špetka soli
1 vejce

Do hrnce vložíme čokoládu, zalijeme mlékem, a přidáme chilli papričku, skořicovou kůru a sůl. Pozvolna za stálého míchání zahříváme. Pozor! Mléko nepřivedeme k plnému varu. Cílem je, aby bylo horké a čokoláda se v něm rozpustila. V této fázi oheň vypneme a čokoládu v hrnci dobře našleháme buď molinillem, kvedlačkou nebo kuchyňskou metlou. Chilli papričku a skořici vyndáme.

Zatímco se mléko zahřívá, molinillem, kvedlačkou nebo kuchyňskou metlou dobře rozšleháme v misce vejce, až se z něj utvoří krémovitá pěna světle žluté barvy. Do vaječné pěny za stálého šlehání přilijeme sběračku horké čokolády a tuto směs pak opět přišleháme do horké čokolády v hrnci. Pod hrncem znovu zapálíme oheň a za stálého našlehávání směs pomalu ohříváme tak dlouho, dokud mírně nezhoustne. Tady si musíme dávat obzvlášť pozor, abychom směs nepřevařili a vajíčko se nesrazilo. Směs nesmí přijít k varu!

Horkou a hustou čokoládu přelijeme do konvičky nebo džbánku. V tomto bodě se tradičně do konvičky ponoří molinillo a čokoláda se jím ještě před nalitím našlehá. Čokoládu naléváme do malých demitasse šálků (já použila espresso šálky) a podáváme.

    Několik soust navíc...

 

  • Botanický název kakaovníku je Theobroma cacao. Theobroma znamená "jídlo bohů".
  • Mayové a Aztékové považovali čokoládu za afrodiziakum a král Montezuma prý po požití s oblibou navštěvoval svůj harém.
  • Dalším z oblíbených čokoládových nápojů v Mexiku je tzv. champurrado, čož je horká čokoláda zahuštěná kukuřičnou moukou.
  • Nevlastníte molinillo? Nevadí. Použijte kvedlačku po babičce nebo kuchyňskou metlu.
  • Nemáte ani mexickou čokoládu? Také nevadí. Jako náhradu použijte kakao a cukr.

 

Volební losos

Rychlovka k večeři nemusí znamenat jen fast food (v horším případě) nebo objednávku jídla z restaurace s dovozem přímo do domu (v lepším případě). Za těch třicet minut, než si domů přivezete mastný hamburger nebo u vás doma zazvoní doručovatel s vidinou tučného spropitného a balíčkem pod paží, stihnete pod grilem v troubě dorůžova ožahnout plátky lososa (nebo jiné rybky, dle vašeho výběru), na pánvi č. 1 orestovat společně cibulku a půlkolečka barevně sladěných cuketek (žlutá a zelená) a na pánvi č. 2 ještě vykouzlit senzační smetanovou omáčku, ochucenou vínem, šalotkou a naťovou cibulkou, určenou k vyfešákování výše jmenovaného lososa. Jak vidíte, žádná věda, ale výsledek víc než uspokojivý. Cílem je rychlá večeře a toho bylo dosaženo.

Proč tak pospíchám? Jdeme dnes totiž k prezidentským volbám, a pokud jste o tom ještě neslyšeli, jsou to volby věru historické. Vkládám velké naděje (a vím, že nejsem sama) v to, že se dnes většina národa dokáže podívat dál, než na povrchní rozdíly mezi námi, a vsadit na to, co nás spojuje. A hluboce doufám, že moje víra v tuto zemi a její občany bude opět obnovena. Nechci, aby v tom zazněl zbytečný patos, ale nějaký ten ideál v životě ještě mám. Jdu si stoupnout do fronty k volebním urnám, ale dnes mi představa té šňůry lidí přede mou vůbec nevadí...

Lososové filety se smetanovou omáčkou
(Pro 4 osoby)

Losos:
4 lososové filety
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti
1 citron
extra panenský olivový olej

Omáčka:
1 lžíce extra panenského olivového oleje
1 lžíce másla
1 šalotka, nakrájená na drobno
2 naťové cibulky, nakrájené na kolečka
½ šálku suchého bílého vína
1 šálek smetany
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti

Příloha:
2 středně velké cukety (pokud možno, jedna zelená a jedna žlutá), nakrájené na silnější půlkolečka
1 malá cibule, nakrájená na drobno
1 lžíce extra panenského olivového oleje
1 lžíce másla
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti

Lososové filety osolíme, opeříme, pokapeme citronovou štávou a olivovým olejem. Pod grilem v troubě (nebo na venkovním grilu) opečeme, aby byly uvnitř růžové a lupínkovaly. Hotové přendáme na tác a přikryjeme alobalem.

Mezitím na pánvi rozpálíme olej a máslo, na ně vložíme šalotku, necháme zesklovatět, přidáme naťovou cibulku (několik zelených kousků si necháme na ozdobu), orestujeme, osolíme, opepříme a zalijeme vínem. Víno necháme zredukovat, až je téměř vyvařené a přilijeme smetanu. Přivedeme k varu a omáčku necháme zhoustnout. Ještě dle potřeby dochutíme a odstavíme z ohně.

V druhé pánvi rozpálíme olej a máslo, na ně vložíme cibuli a osmahneme do zlatova. Přidáme cuketky, osolíme a opepříme a na pánvi zprudka opékáme tak dlouho, až jsou hotové, ale stále drží tvar a nerozpadají se.

Na talíře servírujeme cuketky, na ně položíme lososové filety a poléváme smetanovou omáčkou. Sypeme naťovou cibulkou.

Božské fíky

Úryvek z básně Jaroslava Vrchlického Idylla z Vaucluse:

To věru náhoda je, že stezkou sráznou,
již sotva kryje planých fíků clona,
i ptáka, když jde pít, kde kroky váznou,
že v pravé poledne on cestu koná.
Co láká pěvce ve krajinu prázdnou
o polednách, kdy žárem všecko stoná?
Myšlének motýl snad chce vzletět z kukle?
Či písně nové poupě sotva puklé
chce rozvinout se plně? - myslí ona.

A náhle proti sobě stáli oba,
on oheň zraku - ona cudný plamen,
on růží keř, a ona keře zdoba,
on věčných písní trýskající pramen,
v něm ona perla na dně. - Stinná koba,
již fíky tkaly objetím svých ramen,
jim kynula a otevřená vrata,
on slova neřek’ a k nim první chvátá
ji veda přes omšený prahu kámen.

Není divu, že v představách Jaroslava Vrchlického byla k lásce vybízející zahrada, do níž umístil milostné setkání básníka Petrarky s milovanou Laurou, obklopena fíkovými stromy. Fíkovník se jako symbol smyslnosti objevil už v rajské zahradě z Bible, kde si po požití plodů ze stromu poznání z jeho listů Adam a Eva ušili první cudný oděv: "Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi" (1 Moj, 3:7). Báseň mezi ovoci -- tak se fíky kdysi nazývaly a nepřekvapí nás proto, že byly také v nesčetných básních opěvovány. Fíky hrají v historii lidstva odnepaměti velkou roli. O Proroku Mohamedovi se říká, že bylo jeho přáním, aby v ráji rostly fíky. Budhovi se pod fíkovníkem dostalo duchovního osvícení. Vlčice, která odkojila Romula a Rema, prý tak konala ve stínu koruny fíkového stromu. Staří Římané věřili, že to byl bůh Bakchus (řecký Dionýsos), kdo jim fíky daroval, a na jeho počest věnce z fíkových listů korunovaly nejen sochy, ale i hlavy tehdejších vladařů.

Fíkovník pochází z Asie a dnes se fíky ponejvíc pěstují v zemích okolo Středozemního moře. Ve Spojených státech je hlavním pěstitelem Kalifornie, kde byly první stromky vysazeny španělskými misionáři už v roce 1759. Odtud pochází i název černé (tmavě fialové) odrůdy -- Mission. Fíkové háje se pak postupně rozrůstaly po celém státě. Po Turecku a Řecku je Kalifornie třetím státem s nejvyšší produkcí tohoto ovoce na světě. Plody, které jsou vlastně květy rozvité dovnitř, jsou opylovány drobnými vosičkami nebo mravenci, které láká k exkurzi jejich interiéru sladký nektar. Pro prodej čerstvých fíků se plody trhají před úplným dozráním, protože jsou choulostivé na transport a manipulaci. Nejčastěji se však fíky pro další prodej suší a vysoký obsah cukru jim zajišťuje dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření.

Fíky jako lék
Dnes se v léčitelství používá běžně už jen plodů fíkovníku, jak čerstvých, tak sušených. Fíky obsahují proteolytické enzymy, které napomáhají trávení. Vysoký obsah vlákniny dělá z fíků ideální přírodní lék při zažívacích problémech, především při střevní nedostatečnosti a porušené střevní mikroflóře -- několik zkonzumovaných plodů zapitých sklenicí vody je vysoce funkčním přírodním projímadlem. Tohoto účinku ale můžeme využívat i v mírnější podobě k čištění střev a zbavování usazených škodlivin, když během dne sníme několik plodů mezi jednotlivými jídly.

U nás méně známým využitím fíků je jejich aplikace při nachlazení, kašli, bronchitidě a pod. Lidoví léčitelé doporučují jak konzumaci plodů, tak pravidelné pití odvarů z fíků. Bylinkář Pavel Váňa ve své knize Rady bylinkáře Pavla například doporučuje pití odvaru z fíků vařených v mléce jako kloktadlo při zánětech a vředech hltanu. Léčivé látky v nich obsažené mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacím ústrojí, doporučují se i v případě chronických onemocnění dýchacích cest. Stejný čistící účinek mají fíky i na ledviny a močové cesty. Působí mírně močopudně a dokáží rozpouštět usazené škodliviny v ledvinách ve formě ledvinových kaménků.

Fíky v kuchyni
Ačkoli jsou fíky cizokrajným ovocem, mají u nás dlouholetou tradici. Věnce sušených fíků se před Vánocemi prodávaly na mikulášských trzích a společně s dalším sušeným ovocem a ořechy se používaly ke zdobení adventních a vánočních symbolů, jakými byly třeba vrkoče nebo ježci. Sušené fíky jsou díky vysokému podílu cukru výborným zdrojem energie a zdravou alternativou pro ty, kteří rádi mlsají sladkosti. V sušených i čerstvých fících najdeme poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny. Fíky jsou bohaté na minerály, obsahují mimo jiné velké množství vápníku, železa a fosfóru. Všechny tyto látky z nich činí zdraví prospěšné ovoce a fíky proto nacházejí využití také při přípravě nápojů a pokrmů. Vyrábí se z nich výborné marmelády a džemy. Jako náplň se přidávají do známých Fig Newtons, pečiva, které v USA nechybí ve školní svačině žádného žáčka. Fíky můžeme úspěšně použít také v kombinaci se slanými pokrmy – nejznámější snad je spojení čerstvých fíků a prosciutta, oblíbené jsou i gurmánské omáčky k masům. A odtud je již jen krůček k dnešnímu receptu.

Vepřové maso a fíky jsou na gastronomické scéně známá a oblíbená dvojka aktérů, kteří se dnes už pravděpodobně představovat nemusí. V kuchařkách i na internetu se dá najít nepřeberné množství receptů s tímto dokonale sehraným duem v hlavní roli, ale mým představám v dané chvíli nevyhovoval ani jeden z nich. A tak jsem se nechala inspirovat jen mou momentální náladou, posledními bylinkami ze zahrádky a stavem domácích zásob. Výsledek byl nad mé očekávání, ale to nebylo nic proti ohlasu od stolu -- a to i od těch, u kterých by dříve jen zmínka něčeho podobného vyvolala těžký záchvat skepse. Snad vám zachutná tolik, jako nám.

Vepřové panenky s fíkovou omáčkou
(Pro 5-6 osob)

Základ na omáčku:
1 šálek suchého červeného vína (já použila odrůdové víno merlot)
½ šálku vody
1 šálek sušených fíků, krájených na čtvrtky
2 polévkové lžíce medu
2-3 kousky pomerančové kůry
1 celý kousek skořicové kůry (asi 7 cm dlouhý)
1 větvička čerstvého rozmarýnu (nebo 1 lžička sušeného)
1 snítka čerstvé šalvěje (nebo 1 lžička sušené)
sůl a pepř dle chuti

2 vepřové panenky (celkem přibližně 1 kg)
sůl a pepř
2 lžíce olivového oleje
1 šalotka, nakrájená na drobno
2 stroužky česneku, nasekané na drobno
oříšek másla

Nejdříve si připravíme základ na omáčku:
Do kastrolku vložíme všechny ingredience, přivedeme k varu a asi 10 minut povaříme. Odstavíme z ohně a necháme louhovat.

Obě vepřové panenky dobře osušíme kuchyňským papírem, osolíme a opepříme. Na velké pánvi s vyšším okrajem rozpálíme olej a maso zprudka opečeme na obou stranách do červena. Mezitím si rozpálíme troubu na 180 °C (350 °F). Do nejsilnější části masa zapíchneme teploměr, pánev vložíme do rozpálené trouby a pečeme tak dlouho, až teploměr ukazuje 66 °C (150 °F). (Netrvá to dlouho, možná tak 25 minut.)

Pánev vytáhneme z trouby, maso přendáme na tác a dobře přikryjeme alobalem. (Maso pod alobalem dojde a "natáhne" zpátky šťávu.)

Na výpek v pánvi dáme šalotku a necháme zesklovatět, pak přidáme česnek a osmahneme, až se pěkně rozvoní. Přilijeme fíkovou směs, ze které vyndáme kousky pomerančové kůry, skořici, rozmarýnovou větvičku (lístky můžeme obrat a vhodit zpět do omáčky) a šalvěj, a společně ještě asi 5 minut povaříme. Směs opatrně přelijeme do mixéru nebo robotu s noži a rozmixujeme na ne zcela hladkou omáčku. Pro zjemnění můžeme přihodit oříšek másla. Omáčka bude poměrně hustá.

Obě panenky nakrájíme na plátky, naskládáme na servírovací mísu a pokryjeme fíkovou omáčkou. Mísu můžeme ozdobit snítkami rozmarýnu, šalvěje a čerstvými fíky.

Zbytek vína, ve kterém jsme fíky vařili, bude důstojným doplňkem k pití.

Krevety s vůní orientu

Také rádi dostáváte dárky, které mají něco společného s jídlem nebo vařením? Rajčata od hodného souseda, který ke konci léta neví, co snimi? Krabičku delikátních oplatek z Francie od přítelkyně? Piksličku koření vonící dálkami, kterou přivezl známý z cest? Báječnou kuchařku přímo od autorky? Pravidelný balíček k narozeninám plný pochoutek z domova od super sestry? Sáček voňavých sušených hub od kamaráda s velkým srdcem? Roztomilé struhátko na česnek od milé kamarádky? Já zbožňuji jak takové dárky, tak i jejich dárce, protože to znamená, že se pohybují na stejných myšlenkových vlnách jako já. Jídlo lidi spojuje! Ale nejen to. Je to také dárek lehce intimního charakteru, protože ten, kdo ho dává, zná naše chutě a přání, a tudíž ví, co nám udělá radost.

Jeden takový pěkný dárek jsem letos v červenci objevila v mé poštovní schránce. Když jsem doma z velké obálky vytáhla časopis ChefGurmán společně s několika milými řádkami od Bali (Dáši), byla jsem radostí bez sebe. Kdo nikdy nežil "venku", nedokáže ocenit, jak taková maličkost, jako je časopis z domova, dovede potěšit. A co teprv, když je to časopis o vaření!!

Dáša je spoluautorkou oblíbené Mořské (nejen) kuchařky, z níž bylo právě v červencovém čísle Gurmánu otištěno několik receptů. Každý z nich je samozřejmě prvotřídní, ale recept na krevety ve smetanové sherry omáčce mi padl do oka už při prvním zběžném prolistování časopisu. Zaujalo mě na něm především použití kari koření a způsob vaření, zavánějící kuchyněmi jihovýchodní Asie a Indie. Že by se tu Dáša nechala inspirovat svým pobytem na Bali? ;o)

A protože ráda experimentuji (a zároveň málokdy nechám některý recept na pokoji), rozhodla jsem se ten jasný vliv ještě maličko zvýraznit přidáním několika málo přísad. Tak například smetanu, která je v původním rozpisu zajisté výborná, jsem vyměnila za kokosové mléko. Kaloricky méně vydatné asi nebude, ale určitě podtrhne charakteristické chutě těchto oblastí. Přidala jsem také česnek, kurkumu (víceméně pro barvu), maličko pálivých papriček pro jemnou štiplavost a naťovou cibulku. (Na koňak na konci receptu došlo úplnou náhodou – sherry jsem prostě v té chvíli neměla, ale stejně tak dobře by posloužil třeba suchý vermut.) Jako přílohu jsem zvolila jasmínovou rýži a výsledek byl dokonalý.

Určitě bych tak bývala mohla ještě pokračovat dál, ale mým úmyslem nebylo naprosté odklonění od receptu původního. (Snad mi autorky kuchařky odpustí i tuto malou odchylku.) Pokud však chcete recept vyzkoušet v jeho originální verzi, neváhejte zalistovat Mořskou (nejen) kuchařkou nebo nahlédnout zpět do červencového Gurmána.

P.S. Ráda bych touto cestou chtěla ještě jednou ze srdce poděkovat Dáše a stejně tak všem těm krásným lidem, bez jejichž přátelství by i ty nejchutnější a nejhezčí dárky byly jenom věcmi bez duše. 

Krevety à la Bali
(Pro 5 osob)

1 lžíce oleje
1 lžíce másla
1 malá cibule, nakrájená na drobno
2 stroužky česneku, nasekaného na drobno
600 g očištěných krevet
½ lžičky kari koření
½ lžičky kurkumy
¼ lžičky drcených pálivých papriček
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti
1 lžička mouky
400 ml (1 plechovka) kokosového mléka
2 lžíce koňaku
hrst naťové cibulky nebo pažitky
(Příloha: jasmínová rýže)

Na větší pánvi rozpálíme olej s máslem, vložíme ne ně cibulku, necháme ji zesklovatět, přidáme česnek a osmahneme, až se rozvoňaví. Do pánve přidáme krevety, okořeníme kari, kurkumou, pálivými papričkami, osolíme, opepříme a vše promícháme. Až začnou krevety růžovět, poprášíme moukou, zalijeme kokosovým mlékem a ochutíme koňakem. Vše dobře promícháme a necháme několik minut provařit. Sypeme naťovou cibulkou nebo pažitkou.

Podáváme s jasmínovou rýží.